Miroslav Mlčoch: Od pravítek a projektování jsem prchal do přírody
Pan Miroslav Mlčoch je velmi zajímavý člověk. Ač letos oslaví již své 82. narozeniny je stále plný elánu a žije nebývale aktivním životem. Při častých návštěvách v poradenském centru se vždy rádi zaposloucháme do zajímavého vyprávění o přírodě a myslivosti. Požádali jsme pana Mlčocha o krátký rozhovor a s potěšením Vám ho nyní předkládáme.
Pane Mlčoch, začnu otázkou, kterou obvykle rozhovory začínají. Prozraďte nám něco z Vašeho dětství.
Narodil jsem se 20. června roku 1932 v Kostelanech. Moje maminka byla svobodná matka a spolu se svým tatínkem – mým dědečkem sloužila u hraběte Thuna. Můj dědeček se jako myslivec staral o rozlehlé lesy a maminka pracovala jako služka. Na Kostelanech jsme bydleli ale jen velmi krátce, a protože se maminka vdala za hospodáře z Měrůtek u Kroměříže, čekalo nás stěhování. V Měrůtkách jsem už strávil celé dětství a také celá válečná léta. Obecní školu jsem navštěvoval v nedalekých Lutopecnách a ukončil jsem ji se samými jedničkami v roce 1946.
To jste musel být chytré dítě. Za dalším vzděláním jste šel potom kam?
Mé další kroky pak vedli do měšťanky v Kroměříži, kde jsem absolvoval jednoletý učební kurz, což byla taková příprava na střední školu. Na střední školu jsem se ale bohužel nedostal, a to z kádrových důvodů. Tehdejší ředitel měšťanské školy usoudil, že jako syn sedláka nemám nárok na doporučení, které bylo k přijetí na střední školu potřeba.
Byla to určitě velká rána. Jak jste se s ní vypořádal?
Nastoupil jsem jako praktikant do učebního oboru na zedníka k firmě Ing. Antonína Krajči. Práce mě bavila a setkal jsem se díky ní s řadou zajímavých lidí. Jako 15-ti lety praktikant jsem se podílel také na opravě věže na Arcibiskupském zámku Kroměříž, která byla od 40let minulého století vyhořelá. Později jsem se přihlásil na střední průmyslovou stavební školu v Olomouci, kterou jsem v roce 1953 úspěšně ukončil maturitní zkouškou.
Začal jste pak pracovat ve stavebním oboru, který jste studoval?
Hned po škole jsem se vydal do Ostravy, kde jsem pracoval jako stavební dozor na stavbách zejména pro dopravu. Mimo jiné jsem dozoroval také stavbu vozovny pro osobní a nákladní auta v Ostravě. Součástí této vozovny byla, v té době dá se říci unikátní automatizovaná myčka pro 240 autobusů. Další mou Ostravskou stopou byl úkol na projekci nástavby 4. patra budovy jednoho podnikového ředitelství. Mým úkolem bylo tehdy vypracovat projekt, podle kterého se celá nástavba provedla. Za tuto práci jsem dostal na tehdejší dobu závratný honorář 2000 Kčs.
Říká se, že všechny cesty vedou nakonec domů. Netáhlo Vás to z Ostravy zpět na Hanou?
To víte, že táhlo. V Ostravě jsem vydržel asi jen 3 roky a pak jsem se vrátil zpět do Kroměříže. Zde jsem nastoupil na odbor výstavby Okresního národního výboru a na tomto místě jsem vydržel až do důchodu tedy bezmála 40 let! Současně jsem pracoval jako soudní znalec v oboru odhadu nemovitostí a nadále jsem se věnoval také projektové činnosti, zejména rodinných domů. V této době jsem také poznal svou manželku, se kterou jsme vychovali dvě děti.
Vaší druhou životní láskou je myslivost. Můžete nám prozradit, jak jste se k ní dostal?
K myslivosti jsem se dostal po mém návratu z Ostravy do Kroměříže. Byla to opravdu „láska na první pohled“. V roce 1956 jsem absolvoval mysliveckou zkoušku a v roce 1968 jsem úspěšně složil také hospodářskou zkoušku. Myslivosti jsem věnoval každou volnou chvíli a rád jsem chodíval do okolních lesů. Dřív les vypadal jinak než nyní. Zvěře bylo o hodně víc a procházky lesní přírodou byly vždy velkým zážitkem. Myslivost mě naplňovala velkou radostí. Od pravítek a projektování jsem vždy prchal do lesa a poslouchal zvuky přírody. Myslivost mě také přivedla na další zajímavá místa. Měl jsem možnost lovit třeba na Šumavě, ve Vysokých tatrách a na mnoha dalších zajímavých místech.
Tato vášeň se ale stala osudnou pro Váš sluch
Ano. V 70 letech minulého století jsem začal mít problémy se sluchem na pravém uchu. Navštěvoval jsem tehdejšího primáře vojenské nemocnice v Olomouci a došli jsme k závěru, že za zhoršením sluchu stojí silné rány při střelbě a nejrůznější odrazové vlny, které při střelbě vznikají. Problémy se sluchem mě sice limitovaly, ale dále jsem vykonával svou práci a také se věnoval svému koníčku.
Jak jste se dostal k funkci předsedy mysliveckého spolku?
V roce 1992 jsem byl jednohlasně zvolen předsedou Okresního výboru českomoravské myslivecké jednoty. Mou prací bylo řídit činnost celého spolku a organizovat nejrůznější zasedání. V této funkci jsem vydržel do roku 2000 tedy 8 let. K již zmíněným problémům se sluchem se přidaly i problémy se zrakem a z toho důvodu jsem musel omezit také mysliveckou činnost.
Víme o Vás, že jste veliký turista a nevynecháte snad žádný výjezd za přírodou.
To ano turistiku mám moc rád. Jako myslivec jsem byl vždy zvyklí chodit do přírody a po skončení aktivní myslivecké činnosti jsem se toho nechtěl vzdát. Začal jsem se tedy hodně věnovat turistice a stal jsem se členem turistického spolku, se kterým jsem dostal možnost navštívit mnoho zajímavých míst napříč republikou. Dá se říci, že máme prošlápnuté Krkonoše, Beskydy a také Jeseníky. Věřím, že budu schopen přidat ještě mnoho našlapaných kilometrů, ale již nejsem nejmladší a nejrůznější zdravotní neduhy se ozývají stále častěji.
Děkujeme panu Mlčochovi za zajímavé povídání a přejeme mu hlavně pevné zdraví!
