Drahomír Surynek: Má cestovatelská vášeň

Přinášíme Vám druhý rozhovor s dlouholetým a Váženým klientem poradenského centra  panem Drahomírem Surynkem. Naše první povídání se zaměřilo na sport a aktivní pohyb, který pana Surynka provází po celý život. Dnešním pozváním se ve Vás jistě probudí cestovatelská vášeň, protože putování Evropou bylo nevšedním zážitkem o kterém pan Surynek velmi poutavě vyprávěl.

Pane Surynek prozraďte nám, jak a kdy u Vás propukla cestovatelská vášeň?

To už je hodně dávno. Před revolucí nebylo vůbec jednoduché někam vycestovat, ale přece jen jsme se s manželkou a dětmi vydávali na dobrodružné cesty vlakem, třeba k Balatonu. Více jsem začal cestovat až po smrti mé milované ženy. Když mi bylo doma hodně smutno, sbalil jsem si nejnutnější věci a vyrazil do světa. 

To zni docela jednoduše. Jak jste své cesty plánoval? 

Důležitý byl cestovatelský průvodce země, do které jsem se chystal. Naplánoval jsem si místa, která chci navštívit. Většinou se jednalo o památky spojené s naší republikou a s českou historii. Považuji se za velkého patriota a proto vždy, když jsem byl na cestách daleko od domova a setkal se s nějakou „českou stopou“ byl jsem nesmírně hrdý. Jinak samotné cestování zrovna jednoduché nebylo, musel jsem velmi dobře plánovat.

Povídejte… 

Jako bývalí „nádražák“ jsem měl slevu na železniční dopravu, tak jsem hodně cestoval vlakem. Cestu jsem si musel rozvrhnout tak, abych navštívil co nejvíce zajímavých míst a přitom nezmeškal žádný přestup a odjezd. Takto jsem dojel třeba na kraj Evropy do Portugalska, kde jsem se snažil navštívit všechna pro mě zajímavá místa.

Jak jste se v cizích zemích dorozumíval? Nebál jste se cestovat takhle sám?

Často semnou jezdili také kamarádi – bývalí kolegové z ČSD. Někdy jsem se vypravil ale zcela sám.  S komunikací to bylo složité, protože z cizích jazyků umím jen částečně německy a když k tomu přidáte problémy se sluchem, jistě si to umíte představit.   Vybavený slovníkem jsem se ale pokaždé nějak domluvil.

Jak jste se na svých cestách stravoval? Pronikal jste i do tajů evropské kuchyně?

Tak samozřejmě jsem vždy nějakou národní specialitu ochutnal, ale většinou jsem se na cestách stravoval z vlastních domácích zdrojů. Před cestou jsem se zásobil trvanlivým salámem, polévkami v sáčku a konzervami. Na přenosném lihovém vařiči jsem si pak dokázal uvařit nejen čaj, ale i ty polévky ze sáčku.  Ideální na cesty jsou domácí škvarky a trvanlivý chléb. Já měl takové pravidlo: Když začal chléb tvrdnout, byla pravá chvíle pro návrat domů…

Vaše cestování se zatím jeví jako taková romantická idylka. Setkal jste se někdy s problémy?

Ano i problémy k cestování patří. V Itálii v Římě jsem byl třeba okraden o všechny doklady a většinu peněz. Najednou jsem byl bez pasu a zpáteční jízdenky domů. Musel jsem se spojit s českou ambasádou v Římě a nechat si vystavit náhradní pas. Dnes už můžu také přiznat, že jsem jel celou cestu z Itálie domů tzv. „na černo“. Tenhle nepříjemný zážitek ale nebyl nic v porovnání s tím, co jsem zažil v Maďarsku…

Nenapínejte nás a povídejte, co se Vám přihodilo?

Je to již velmi dávno, ale na jeden zážitek nerad vzpomínám, ještě dnes mně docela děsí. S dětmi jsem se vydal na výlet vlakem k maďarskému Balatonu. Pozdě večer jsme dojeli do hlavního města Budapešť, zde nás čekal přestup na jiný vlak, který měl kolem půlnoci vyrazit směr Balaton. Vozy už byly přistavené, všichni jsme tedy nastoupili a děti brzy usnuly. Moje dcera se o půlnoci probudila, a aniž by cokoli řekla, odešla ven na záchod. Vlak se mezitím rozjel a neúplná rodina vyrazila k Balatonu.  To, že nám chybí dítě, jsme s manželkou zjistili až po několika hodinách. Nepřál bych Vám tuhle situaci zažít. Nakonec vše dobře dopadlo a dcera se v pořádku našla v Budapešti na policii. Nebyla to nezodpovědnost, ale nešťastná náhoda a díky ní jsem tehdy zestárnul o pár let.

Tak to bylo jistě nepříjemné, ale předpokládám, že těch příjemných zážitku z cest máte jistě víc.

Tak to určitě ano. Cestování mě zavedlo na úžasná místa, měl jsem možnost poznat téměř celou Evropu. Mnohdy jsem sice musel slevit z pohodlí a udělat krok navíc, ale ničeho nelituji. Cestování a poznávání zajímavých míst, mě vždy svým způsobem obohacovalo a dodávalo pozitivní energii. Tak je tomu vlastně i nyní, kdy si v mém pozdním věku ve volných chvílích prohlížím fotoalba a znovu prožívám všechna svá dobrodružství.  

Relaxování a odpočinek na pláži u moře Vás nikdy nelákal?

Abych pravdu řekl, tak vůbec ne. Já na svých cestách neodpočíval, ba právě naopak, mnohdy jsem se vracel „utahaný jako pes“.  V Turecku nebo Řecku jsou sice nádherné pláže, ale také mnoho zajímavých památek a ty člověka lákaly daleko víc než polehávání na rozpáleném písku.

Je nějaké místo, kde jste nebyl a kam by jste se rád podíval?

Ano je to místo, kde se rodilo křesťanství. Místo, kde je nespočet historických památek, které mě tak lákají. Tím místem je Jeruzalém.

Za oceán Vás to nikdy netáhlo?

Tak samozřejmě lákalo, ale tohle už bohužel bylo nad mé finanční možnosti. Pokud bych si mohl splnit ještě nějaké přání, rád bych navštívil Mexiko a jeho památky.  Aztécká říše nebo třeba ruiny Inckého kultovního města Machu Picchu v Peru.

Pane Surynek co byste na závěr popřál všem cestovatelům?

Každý, kdo vyrazí do světa, ať chce nebo ne, rozšiřuje si obzor poznávání. Těm, kteří obují toulavé boty přeji, aby si ve zdraví a v pohodě užívali cestování.  Těm, kteří váhají, zda vyrazit, přeji hodně odvahy a vzkazuji: „ Nerozmýšlejte se!“ Člověk přece musí hodně procestovat, aby poznal tu krásu, kterou může mít i doma.

Kromě cest po Evropě, nejraději však jezdím na náš Buchlov, památný Velehrad a sv. Hostýn, abych nezapomněl, kde je můj domov. Jinak řečeno: ,,Všude dobře, doma nejlépe.“

Děkujeme Vám za zajímavý rozhovor a přejeme hodně zdraví a elánu!